- Reklama -ženy
- Reklama -ženy

Vkladní knížky i první bankomat? Nabídka bank před revolucí

spot_img

Vkladní knížky i první bankomat. Co nabízeli banky před revolucí?

Jak fungovalo spoření před listopadem ’89? Jaké druhy půjček banky poskytovaly? A existovaly bankomaty?

Přirozená konkurence mezi finančními subjekty se dnes považuje za důležitou součást bankovního sektoru. Banky se předhánějí v nabízení nových či výhodnějších produktů, aby dokázali oslovit co nejvíce zákazníků. Tento princip fungování trhuvšak v našich podmínkách vznikal postupně, až když se na území Československa definitivně skončila éra komunistického režimu.

Bankovka v hodnotě 1000 Kčs z roku 1985 (zdroj: NBS)
Za dob socialismu o všech důležitých věcech, bankovnictví nevyjímaje, rozhodovalo vedení vládnoucí Komunistické strany Československa. Ani jen samotný vznik bankovní instituce nebyl vůbec jednoduchý. Nebylo možné, aby se o vznik bankovního subjektu pokoušel někdo jiný než státní organizace. „V podstatě na to ani nebyl důvod. Stát svými bankami pokrýval všechno a samozřejmě zakazoval vznik konkurence, „říká Ivan Šramko, bývalý guvernér Národní banky Slovenska.

I banka se musela řídit pětiletku

Hlavní slovo měla Státní banka československá. Vznikla v roce 1950, byla monopolním bankou a vykonávala tedy funkci monopolní banky, přičemž měla tak funkci emisního ústavu, jakož i funkci centrální komerčního úvěrové instituce. Jejím úkolem bylo vydávat bankovky, poskytovat úvěry hospodářským a obchodním podnikům, zajišťovat zúčtovací a platební styk, řídit a kontrolovat devizovou politiku. Jelikož představovala centralistický peněžní ústav, řídila se také principy, které zavedla vládnoucí strana.

Pro potřeby běžných lidí vznikla Slovenská státní spořitelna. Ta realizovala vkladovou činnost, běžné účty a také účelové formy spoření. Šlo však jen o několik služeb a produktů, které navíc nebyly mezi lidmi rozšířené.

„Na standardní účet, jak ho známe dnes, v podstatě nebyl důvod. Před listopadem ’89 jsme měli v Československu hotovostní ekonomiku, čili téměř vše se řešilo jen hotovostními penězi. Plat dostával člověk v hotovosti a stejně se řešilo i placení účtů, „pokračuje Ivan Šramko.

V 70. letech banka přinesla novinku v podobě sporožirových účtů. Ty později sloužily jako nástroj bezhotovostního spoření a placení. Obyvatelé prostřednictvím nich mohli platit inkaso, nájemné za byty, poplatky za telefon, pojistné či jiné poplatky.

Nízké úroky úvěrů, ale i na vkladních knížkách

Ani samotné spoření neexistovalo ve formě, kterou známe dnes. Spořící účty nefungovaly z několika důvodů. Lidé neradi svěřovali své ušetřené peníze bankám, ale zároveň často prostě neměli z čeho spořit. Na vině byly nízké platy. Průměrná hrubá mzda v Československu byla v roce 1989 3 142 Kčs. Mimořádně populární však byla známá vkladní knížka, jejíž historie sahá ještě do 19. století. Na vkladní knížky si lidé odkládali a spořili peníze a takto si vytvářeli finanční rezervu.

Absence většího množství produktů přetrvávala i u úvěrů či půjček. Banky zaměřovali své nabídky zejména na mladé lidi. Existovaly Novomanželský půjčky, které mohly mladým párům pomoci například při koupi či zařízení bytu. V socialistickém Československu se poskytovaly do výšky 30 tisíc korun, později to bylo 50 tisíc. Úrok byl při těchto produktech na velmi nízké úrovni s dlouholetou splatností. Novomanželský půjčky byly v 90. letech zrušeny, avšak v roce 2019 se vrátili.

Úvěrové nabídky se před rokem 1989 rozbíhaly jen velmi pomalu. To, jak výrazně stoupl počet úvěrů, které si lidé berou v bankách, vyjadřují statistiky. Zatímco v roce 1990 činil objem úvěrů částku 191 milionů eur, v roce 2018 to bylo více než 40 miliard eur.

Vláda, respektive Státní banka československá měla před Něžnou revolucí pod palcem i řízení a výši úroků, které nabízela při půjčkách. „Na jedné straně to byly sice nízké úroky u úvěrů a půjček, ale stejně nízko se zúročovali i vklady na zmíněné vkladní knížky, šlo o 2 – 3%, „vysvětluje Ivan Šramko.

- Reklama -spot_img
spot_img

Redakce doporučuje

Články autora