Módní návrhář Lukáš Krnáč: Důležité je vnímat, jak vypadáme a co se nám hodí, pak nakupování netrvá půl dne

Patří mezi největší talenty současné módní scény na Slovensku a vytahuje jedno eso z rukávu za druhým. Módní designér Lukáš Krnáč o tom, o čem všem móda dokáže být a přitom nenudit.

Patří mezi největší talenty současné módní scény na Slovensku a vytahuje jedno eso z rukávu za druhým
Módní designér Lukáš Krnáč o tom, o čem všem móda dokáže být a přitom nenudit
Módní návrhář Lukáš Krnáč má svůj charakteristický rukopis

„Neřeším, co je trendové a co se nosí. Domnívám se, že mnohem důležitější je mít styl,“ jsou slova, která jsi jednou řekl. Z čeho se zrodil ten tvůj a jak bys ho charakterizoval?
Toto by mohlo být velmi obšírné. Každopádně zkráceně si myslím, že určitě je dobré mít nějakou estetickou predispozici v sobě. Styl se nám formuje tím, co známe, co víme, co jsme viděli a celkovou naší nejen módní, ale kulturně – společenskou rozhledeností.

A je důležité vnímat jak vypadáme, jaké barvy, střihy a délky se nám hodí – a pak už neřešíš trend, ušetříš strašně moc času a nakupování netrvá půl dne, ale vejdeš do obchodu a za 3 minuty jsi v kabince s věcmi, které ti teoreticky budou sedět a lichotit.

Jak ses k navrhování dostal a kdy sis řekl, že jdeš do toho naplno?
Hlásil jsem se na design oděvu už během střední školy. Nakonec ten obor byl zrušen pro malý zájem a já jsem se rozhodl pro animaci. Vždy jsem měl vztah k módě, pop kultuře, reklamě, videoklipu, takže původní plán byl pokračovat na multimediální tvorbu nebo něco ve filmovém duchu. Byl jsem na několika konzultacích, kde jsem sám necítil, že to je cesta pro mě + všude byli k mé práci velmi povýšení. Čemu dosud nerozumím… Až to všechno dospělo do momentu, kdy jsem byl sám sebou opravdu znejistěn, že jsem asi opravdu dost mimo a toto nebude cesta (alespoň ne na akademické úrovni). Trvalo to asi rok a já to tak nějak na chvíli nechal otevřené. Pak jsem si domluvil ještě jednu osobní konzultaci na AVU a tam padlo mezi řečí (aniž bych měl v portfoliu něco o módě), že bych měl zřejmě zkusit oděv. Asi v průběhu měsíce – dvou (aniž bych věděl šít) velmi intuitivně a pocitově jsem si vytvořil portfolio postavené na oděvu. Na přijímačkách jsem skončil první as kolekcí z druhého ročníku jsem byl na Pražském fashion weeku a také jsem vyhrál soutěž, která mě finančně docela nastartovala. Potom to najednou mělo extrémně rychlé tempo.

Jsi absolvent umělecké školy ve Zlíně, kde jsi studoval design. Když porovnáš studium s realitou, tak…?
Myslím, že jsem se do Zlína dostal v tom nejlepším okamžiku, kdy jsem se tam dostat mohl. Tam jsme se setkali lidé, kteří jsme měli chuť a drive. Fungovali jsme velmi uvolněným až nezávislým režimem v rámci ateliéru, který byl extrémně pracovitý, kreativní a motivující. Ráno jsme seděli na přednáškách, které byly zajímavé, na ty nezajímavé jsme nechodili – alespoň já ne. Stále jsme řešili nějaké projekty ve spolupráci s marketingem, každý den pracovali do 10 večer v ateliéru a pak jsme se přesunuli na párty, kde spolužačka Kristýna Coufalová začala dělat DJ a až ráno ve 2-3 jsme se dostali domů. Tehdy jsme myslím zjistili, jakou sílu a potenciál má Instagram. Jak je nutné myslet nejen na design, ale také marketing. Do obrovské míry i díky paní Lapšanské, která nás naučila, že energii a práci je třeba investovat do toho (projektu, kolekce), co děláme – tak dokážeme posunout lidem svůj vzkaz a zároveň s nimi komunikovat. Myslím, že všichni jsme se naučili pracovat jako tým a zároveň každý na své vizi. Dá říci, že jsme začali pracovat v oblasti, kterou jsme studovali a reálně se nám v tom dařilo.

To se však částečně změnilo, když se nám dařilo natolik, že to začal být zásadní problém v rámci našeho studia. Ne, že bychom neměli výsledky, ale proto, že o těch výsledcích bylo slyšet a bylo je vidět. Lidé co nejvíce pracovali byli ze studia vyhozeni, respektive domáčknutí k tomu, aby odešli.